Nestíhám nic!  

Nabízíme školení, které vám rozšíří povědomí o této problematice. SLEVA 30% z ceny školení pro neformální pečující. Více informací o kurzu naleznete ZDE Péče o osobu blízkou v domácím prostředí 

O blízké pečuje skoro milion Čechů, na pomoc čekají často marně

Neformálně pečujících je v Česku téměř milion. Stát je na nich závislý, podpora ale zůstává dlouhodobě nedostatečná. Seznam Zprávy na příbězích pěti z nich ukazují, jak systém funguje v praxi – a kde selhává.

"Je to začarovaný kruh, ze kterého není úniku."
"Mám dvě práce a dvě domácnosti. Nestíhám nic."
"Došlo u mě k celkovému vyčerpání a zhroucení organismu."
"Když sháníte pomoc, prodíráte se křovím. Domoci se jí je těžké a zdlouhavé."

To jsou výpovědi lidí, kteří se dlouhodobě starají o své blízké. Říká se jim neformální pečující – a v Česku jich jsou statisíce. Často spojují péči o rodinu s prací a domácností, mnohdy na hranici vlastních sil.

Podle dat CETA pro projekt Neviditelní pravidelnou a dlouhodobou péči svým blízkým poskytuje přibližně 800 tisíc lidí. K podobným číslům došli analytici Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) - s péčí v rozsahu minimálně 20 hodin týdně má v posledních pěti letech zkušenosti každý pátý plnoletý Čech.

Odborníci se navíc shodují na tom, že situace bude brzy kvůli stárnutí populace ještě napjatější. "Tlak na rodiny roste a bude se zvětšovat. Pečujících doma přibývá. Otázka je, jestli chtějí, nebo jestli je k tomu systém nutí - kapacity terénních, pobytových i odlehčovacích služeb nejsou dostatečné a s demografickým vývojem ani nebudou," shrnuje Zdeňka Marešová z charitativní organizace Diakonie Českobratrské církve evangelické.

Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Aleše Juchelky (ANO) si proto dalo změnu systému jako jednu z priorit. Chce zajistit, aby byl dlouhodobě udržitelný.

"Je to velké téma, které je moje osobní. Mojí představou je, a hledáme v tuto chvíli model, že to bude nějakou částkou navázané na sociální služby. Vidíme na různých příkladech, jak se ekonomicky rodina dostane dolů, když vypadne jeden příjem," řekl Juchelka.

"Nikdo vám nepomůže"

Jednou z pečujících je i Lucie Ovsenáková. Stará se o tři malé děti a vážně nemocného manžela. Lékaři mu diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu (ALS), neurodegenerativní onemocnění, které vede k postupné svalové slabosti, atrofii a ochrnutí celého těla. Momentálně je závislý na plicní ventilaci a potřebuje nepřetržitou péči.

Pacientů v podobném stavu - tedy kdy vyžadují intenzivní ošetřovatelskou péči v domácím prostředí déle než rok - je podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) více než pět tisíc.

Lucie podle svých slov začala brzy zjišťovat, na kolika úrovních v takových chvílích systém nefunguje. Například některé služby podle ní není možné sehnat. "Ve chvíli, kdy potřebujete, aby vás někdo vystřídal, nebo máte větší finanční výdaj, s péčí 24/7 vám nikdo nepomůže," říká Lucie.

"Vypadnou dva platy a rodina nemá žádný příjem. Jediné, co pobíráte, je manželův invalidní důchod a příspěvek na péči. Ale ve chvíli, kdy vás musí někdo střídat, zaplatíte z toho příspěvku pomoc a za tu péči vám nezbude nic," dodává.

Podobně tíživou situaci popisuje Lucie Podlešáková. Sama vychovává dvě devítileté děti, dvojčata. Holčička je zdravá, chlapečkovi ale jako malému diagnostikovali rakovinu s těžkou mozkovou obrnou.

"Váš život skončil a obrátil se v neustálý stres ze zajišťování potřeb vašich dětí. Veškerý volný čas věnujete tomu, že obepisujete nadace a žádáte o peníze na rehabilitace, protože ty stát nehradí," vypráví. Aktuálně například shání peníze na chodítko přes Patrona dětí.

Podle předsedkyně Unie pečujících Zdeňky Michálkové nejde o výjimky. Pro některé lidi jsou odlehčovací služby prakticky nedostupné – a v akutních situacích často neexistují vůbec. "Když musíte na operaci, nemáte kam dát svého blízkého. A každému je to jedno," dodává. Jsou také zpravidla finančně velmi náročné, mnozí si je nemohou dovolit.

Přitom 63 procent lidí s nejtěžším postižením by podporu chtělo, vůbec se k ní ale nedostanou. Třetina lidí s postižením pak svůj život nepokládá za důstojný. Vyplývá to z průzkumu organizace Asociace a PAQ Research mezi lidmi s postižením a pečujícími.

Bez platu i daňových výhod

Věčným problémem pečujících jsou peníze. Příspěvek na péči stát poskytuje ve čtyřech stupních závislosti, jeho maximální výše při plné závislosti je 27 tisíc korun. Je určený nemocné osobě, finanční pomoc přímo pro pečující neexistuje. Ti ale často nezvládají chodit do práce, jiný příjem proto nemají.

"Příspěvek na péči je určen blízkému a nekompenzuje výpadek příjmů pečujícího. Dlouhodobé ošetřovné je jen na tři měsíce, pak už nic," upozorňuje Marešová.

"Zkuste s těmi penězi vyjít se zdravými dětmi. A teď si vezměte, kolik člověk nechá jenom v lékárně," upozorňuje Lucie Podlešáková, která s touto částkou musí vyjít se dvěma dětmi.

Podobný pohled přidává Lucie Ovsenáková. "Za mě zásadně chybí plat pro pečující, kteří se starají 24/7. A chybí i dávka mimořádné pomoci mimo režim hmotné nouze. Když se takhle o někoho staráte a odejde kotel nebo se rozbije pračka, nemáte na to peníze. Když vážně onemocníte, neexistuje žádná dávka, která by byla vázaná jen na to, aby vám pomohla překlenout výpadek příjmu nebo léčbu," shrnuje.

"Jako pečující si nemůžete ušetřit, protože nemáte z čeho. A navíc vám nikdo nedá půjčku, protože nejste zaměstnaný," dodává.

Lucie tak naráží na další slabinu. Péče o manžela je natolik náročná, že jí neumožňuje pracovat. Formálně tak zůstává bez zaměstnání – a bez výhod, které s ním souvisejí. Nedosáhne ale na daňové bonusy ani na běžné bankovní služby, jako je kreditní karta.

Seznam Zprávy oslovily Ministerstvo práce a sociálních věcí s dotazy, jaké konkrétní kroky připravuje. "Klíčovým směrem je posilování principu sdílené péče, aby nikdo nezůstával na péči sám, a také zvýšení finanční jistoty pečujících. S tím souvisí důraz na rozvoj dostupných odlehčovacích služeb, krizových lůžek a komunitní podpory napříč celou republikou," reagoval mluvčí resortu Jakub Slavík. Blíže však plány - například ohledně finanční podpory - nepopsal. "V současnosti probíhají intenzivní odborné i politické debaty o konkrétní podobě jednotlivých opatření. Z tohoto důvodu zatím nechceme předjímat konkrétní kroky, dokud nebude jejich finální podoba zcela jasná," vysvětlil.

"Musíme nastavit systém. Ne pro příští rok, pět let, ale systém, který bude dlouhodobě udržitelný následujících 30 let, kdy nám budou kulminovat všechny problémy s demografií. Rádi bychom to odpracovali," doplnil vrchní ředitel sekce informačních technologií na MPSV Karel Trpkoš.

"Vše je nedostupné"

A co konkrétně by Lucii pomohlo? Zmiňuje třeba obdobu platu, nemocenské, placeného volna nebo cílenou finanční podporu pro pečující mimo systém hmotné nouze. O podobných oblastech mluví také odborníci, změny ale podle nich přicházejí pomalu. "Vše je nedostupné. Vyřízení příspěvku na péči trvá dlouho. Říká se, že pečující má nárok na příspěvek na péči - nemá. Všechno jde na služby, pečující nemá nic. Finanční zajištění pečujících, o tom se mluví, ale je to ve fázi mluvení," kritizuje Zdeňka Michálková.

Systém ale pokulhává i v nenápadnějších ohledech. Nepočítá třeba s pozůstalými pečujícími. Při několikaletém starání se o blízkou osobu lidé ztrácejí kontakt s profesí, najít práci bývá zpočátku obtížné.

"Jakmile dopečujete, okamžitě přijdete o příspěvek na péči. To vše v situaci, kdy pečující ztrácí letitý smysl života," popisuje Michálková. "A vůbec nikdo neřeší, že by pečující měl mít nějakou ochrannou dobu, po kterou je chráněný, aby se s tím zvládl vyrovnat."

Bez pečujících by systém nefungoval

Přitom právě na pečujících systém ve velké části stojí - 82 procent lidí podle Asociace a PAQ Research žije doma díky tomu, že se o ně starají blízcí. Většina lidí si zároveň doma přeje dožít.

"Ačkoliv mezinárodní závazky deklarují, že všem umožníme žít samostatně a svobodně, ale politiky jsou jen na papíře. Jde o dlouhodobou nečinnost v této oblasti," myslí si ředitel Asociace Erik Čipera.

Šéf ÚZIS Ladislav Dušek na základě nově propojených dat Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí odhaduje, že v domácím prostředí je dlouhodobě intenzivně opečováváno přibližně 32 tisíc osob. To odpovídá minimálně devíti milionům ošetřovacích dnů ročně, při širším započtení terénních služeb predikce naznačují až 33 milionů ošetřovacích dnů.

"Bez této péče by systém nebyl finančně ani personálně udržitelný. Pokud by byla nahrazena pobytovou nebo akutní lůžkovou péčí, náklady by byly řádově vyšší," uvádí Dušek.

Kde najít pomoc

Jedna z nejzranitelnějších skupin pečujících jsou lidé, jejichž blízkému se náhle zhoršil zdravotní stav. Zorientovat se v nové situaci pro ně bývá náročné. "Systém sociálních a zdravotních služeb i dávek je složitý a nepřehledný. Navíc nejsme zvyklí o těchto situacích v rodinách mluvit ani se na ně připravovat," říká Marešová.

"Situaci komplikují i změny v systému, například u dávek, ve kterých se obtížně orientují i odborníci," dodává.

Pomoci mohou sociální pracovníci v nemocnicích nebo poradenské služby, které radí s otázkami od úprav domácnosti po přehled sociálních dávek. Zdarma poradenství poskytují sociální odbory obcí s rozšířenou působností. Pomoci může také portál Opory Diakonie.

Když kapacity nejsou dostupné vůbec, někteří lidé se uchylují k dobročinným sbírkám nebo žádostem nadacím. To ale podle odborníků není řešením. "Nemůžeme ale po lidech chtít, aby byli fundraisery," podotýká Čipera.

170 tisíc pacientů s demencí

Další velkou skupinou pečujících, kteří zůstávají bez potřebné pomoci, jsou blízcí pacientů s demencí. Patří mezi ně i Markéta Vacková, stará se o maminku s Alzheimerovou chorobou. "V domácím prostředí jakž takž funguje, je spokojená. Byla by ztracená v cizím prostředí," vysvětluje, proč dala přednost péči doma.

I ona naráží na nedostatek peněz. "Dostala jsem druhý stupeň příspěvku na péči, což je dnes 5400 korun. Za to člověk koupí základní věci, jako jsou pomůcky na inkontinenci," popisuje. Její maminka přitom potřebuje celodenní péči. Na přezkum, který by mohl přiznat nejvyšší stupeň příspěvku, čeká už třetí měsíc.

O otce s těžkou demencí se stará také David Mára, jehož příběh Seznam Zprávy popsaly v pořadu Ve stínu. Pustil se do "boje" s ministerstvy práce a sociálních věcí a zdravotnictví, kam agenda spadá. Kontaktoval dokonce přímo dotčené ministry, premiéra Andreje Babiše (ANO) nebo zmocněnkyni pro lidská práva Taťánu Malou (ANO). Vyzývá je k řešení situace. "Nevidím z jejich strany žádné řešení. Ze strategických materiálů, co jsem četl, vidím, že je to špatné - protože se neřeší nic zásadního," tvrdí.

Zástupci obou resortů zmiňují plánované navázání na novelu zákona o sociálních službách a snahu neformální pečující co nejvíce podpořit.

Náměstek ministra zdravotnictví Igor Karen dokonce v reakci na případ redakci adresoval osmistránkové stanovisko. "Ministerstvo zdravotnictví podporuje směřování péče do vlastního sociálního prostředí, a to konkrétně cestou významného každoročního posilování kapacit a úhrad domácí zdravotní péče, ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami," píše v něm. Zmiňuje nutnou spolupráci praktického lékaře, geriatrických týmů, domácí zdravotní péče, sociálních služeb a rodiny, ale i potřebu posílit koordinaci sociálně-zdravotní podpory.

Podle Davida Máry však resorty neřeší konkrétní problémy. Tvrdí, že je téměř nemožné sehnat specialistu nebo třeba zubaře. Chybějí například mobilní zdravotní týmy, které fungují v zahraničí.

"Je to tragédie. Voláte všem specialistům, zjistíte, že toho pacienta nikdo nechce a nikdo si ho tam nevezme. Je to složitý pacient – nemají na to prostory, čekárnu, personál ani vybavení, takže vám řeknou, že mají plno nebo že na to nemají vhodné prostory, a tím se vás zbaví," říká. Napjatá finanční situace i jeho rodinu navíc přiměla k založení veřejné sbírky.

Podle dat ÚZIS žije v Česku zhruba 170 tisíc lidí s některou formou demence. Za necelých 25 let by se jejich počet mohl téměř zdvojnásobit.

I proto by podle Máry pomohl koordinátor péče pro pacienty s demencí. "Schází člověk, který by převzal to, co teď musí dělat rodina. Podobně jako se zřídil koordinátor pro pacienty s onkologickým onemocněním," vysvětluje.

Domov za 50 tisíc měsíčně

Systém péče je napjatý na několika úrovních. A to i pro ty, kteří shánějí "obyčejný" domov pro seniory. Kapacity prostě nestačí.

Na to narazil i čtyřiasedmdesátiletý Jan Broulík, který se společně s manželkou stará o pětadevadesátiletou maminku. Protože i oni jsou v důchodovém věku a síly docházejí, začali hledat pečovatelskou službu. "To je vyloučená věc. Za prvé ji neseženete a za druhé ji nezaplatíte. Na dvě hodiny, přes privátní agenturu, stojí 500 korun za den. Když to spočítáte, je to asi 10 tisíc za měsíc – a to vám stejně nic zásadního neřeší," vypočítává.

Ani místo ve státním domově není snadné získat. "Buď se vám neozvou vůbec, nebo napíšou, že nemají kapacitu," popisuje svou zkušenost. Jediným řešením, které našli, se tak stal soukromý domov. Měsíc péče v něm vyjde na 50 tisíc korun. "My sami za chvíli budeme potřebovat péči. Nezbývá nic jiného než se postarat o sebe," krčí rameny senior.

Nabízíme školení, které vám rozšíří povědomí o této problematice. SLEVA 30% z ceny školení pro neformální pečující.  Více informací o kurzu naleznete ZDE Péče o osobu blízkou v domácím prostředí

Zdroj článku: zprávy Seznam ze dne 25.03.2026

PODÍVEJTE SE NA NABÍDKU AKREDITOVANÝCH KURZŮ. Více informací ZDE   Termíny kurzů