Etika jen pro klienty? O pokrytectví, odpovědnosti a profesní integritě v sociálních službách.

Etika jen pro klienty? O pokrytectví, odpovědnosti a profesní integritě v sociálních službách

V sociálních službách často hovoříme o etice, odpovědnosti, respektu, důvěře a dodržování pravidel. Zdůrazňujeme, že zákony a etické normy nejsou pouhou formalitou, ale základem profesionálního jednání. Připomínáme, že je třeba respektovat práva klientů, jejich rodin, kolegů i zaměstnavatelů. Očekáváme, že lidé budou přebírat odpovědnost za svá rozhodnutí a že dohody budou platit.

Jenže skutečná profesní integrita se nepozná podle toho, jak přesvědčivě o etice mluvíme. Pozná se ve chvíli, kdy se nám dodržování pravidel přestane hodit.

Pravidla platí, dokud se nám to vyplatí?

Představme si situaci: pracovník nebo vedoucí pracovník sociální služby si objedná vzdělávací kurz. Přihlášením potvrdí účast a přijme podmínky, za kterých je školení poskytováno. Pořadatel na základě objednávky rezervuje místo, připraví program, věnuje čas organizaci a často také odmítne další zájemce, protože kapacita kurzu je omezená.

Krátce před konáním však účastník školení zruší. Pokud byly storno podmínky předem řádně sjednány a jsou v daném případě uplatnitelné, vzniká otázka úhrady sjednaného storno poplatku.

Pořadatel přitom nemusí zůstat neústupný. Může nabídnout vstřícné řešení: vyslání náhradníka, účast na jiném termínu nebo výběr jiného školení. Ne proto, že by musel pokaždé hledat cestu, jak druhé zbavit jejich závazků, ale proto, že chce situaci vyřešit férově a s ohledem na obě strany.

A co následuje? Někdy žádná odpověď. Žádné vysvětlení, žádný návrh řešení, žádná snaha o dohodu. Jen ticho.

Právě tady začíná otázka, která je mnohem závažnější než samotný storno poplatek: Jak vážně bereme pravidla, která tak důrazně požadujeme po ostatních?

Etika není jednostranný závazek

V pomáhajících profesích je správné klást vysoké nároky na ochranu klientů. Klienti mohou být v obtížné životní situaci, mohou být závislí na poskytované podpoře a často nemají stejnou možnost ovlivnit podmínky, ve kterých se služba odehrává. Proto musí být ochrana jejich práv prioritou.

To však neznamená, že odpovědnost profesionála končí u dveří kanceláře nebo se vztahuje pouze na vztah ke klientovi.

Profesní etika zahrnuje také poctivost, spolehlivost, respekt k dohodám a odpovědnost vůči kolegům, spolupracujícím organizacím i smluvním partnerům. Etické zásady nemohou fungovat jako nabídka, ze které si vybíráme jen ty části, jež se nám právě hodí.

Je zvláštní, když někdo důsledně vyžaduje dodržování pravidel od klientů, rodin nebo podřízených, ale v okamžiku, kdy se pravidla vztahují na něj samotného, začne hledat výjimky, případně přestane komunikovat.

Takové jednání lze oprávněně vnímat jako rozpor mezi deklarovanými hodnotami a skutečným chováním. A pokud je tento rozpor vědomý a opakovaný, je namístě mluvit o pokrytectví.

Mlčení není profesionální řešení

Nikdo nezpochybňuje, že mohou nastat vážné důvody pro zrušení školení. Nemoc, rodinná krize, provozní problémy nebo mimořádná událost mohou změnit i dobře naplánované povinnosti. Profesionální jednání neznamená, že člověk nikdy neudělá chybu nebo se nikdy nedostane do obtížné situace.

Rozdíl spočívá v tom, jak se k ní postaví.

Je možné situaci vysvětlit, omluvit se, požádat o individuální řešení nebo jednat o přiměřeném kompromisu. Stejně tak je možné nesouhlasit s uplatněným nárokem a věcně uvést důvody. To všechno je legitimní komunikace.

Co však profesionální důvěře rozhodně nepomáhá, je ignorování opakovaných zpráv a výzev, zejména když druhá strana aktivně nabízí možnosti řešení.

Mlčení nepředstavuje odpovědnost. A ignorování problému není totéž co jeho vyřešení.

Pořadatel vzdělávání také poskytuje službu, investuje svůj čas a nese náklady. Jeho práce má hodnotu. Očekávat, že ponese veškeré důsledky cizího rozhodnutí, zatímco druhá strana nebude ochotna ani odpovědět, znamená přehlížet její oprávněné zájmy.

Respekt nemůže být jednosměrný.

Když se etika stává jen rétorikou

Největší problém nespočívá v samotném zrušení školení. Spočívá v postoji, který může takové jednání doprovázet: moje okolnosti jsou důležité, ale náklady, čas a pravidla druhých už nikoli.

Právě zde se ukazuje rozdíl mezi etikou jako skutečnou hodnotovou orientací a etikou jako souborem slov, která dobře znějí v prezentaci, při inspekci nebo na poradě.

Můžeme hovořit o respektu, partnerství a transparentnosti, ale pokud tyto principy uplatňujeme jen vůči lidem, od nichž něco potřebujeme, ztrácejí svůj obsah. Můžeme požadovat odpovědnost po klientech, ale pokud sami odmítáme nést důsledky vlastních rozhodnutí, vysíláme zcela opačné poselství.

A můžeme se odvolávat na zákony, metodiky, standardy kvality a etické kodexy, ale žádný dokument za nás nezajistí čestné jednání. To se projevuje v konkrétních situacích, zejména tehdy, když se nám slušnost nebo odpovědnost zrovna nehodí.

Dvojí metr poškozuje důvěru

V sociálních službách je důvěra zásadní hodnotou. Buduje se postupně, každodenním jednáním, ať už jde o komunikaci s klientem, spolupráci v týmu, vztah se zaměstnavatelem nebo jednání s externími partnery.

Pokud pracovníci požadují od ostatních přesnost, odpovědnost a dodržování dohod, ale sami tyto principy nedodržují, vzniká dvojí metr. A dvojí metr je jedním z nejrychlejších způsobů, jak důvěru oslabit.

Takové jednání navíc poškozuje i pověst profese. Vzdělávací organizace, lektoři a další spolupracovníci se mohou oprávněně ptát, zda je partner, který se hlásí k profesionálním hodnotám, také skutečně uplatňuje v praxi.

Nejde o to, že každý spor o storno poplatek automaticky vypovídá o charakteru člověka. Může existovat legitimní důvod ke sporu, nejasnost ve smluvních podmínkách nebo okolnost, kterou pořadatel nezná. Podstatné je, zda obě strany komunikují otevřeně, jednají v dobré víře a hledají řešení.

Profesní integrita se pozná podle činů

Profesionalita neznamená pouze znát pravidla. Znamená také respektovat jejich smysl, přijímat odpovědnost za vlastní rozhodnutí a jednat férově i tehdy, když nás to něco stojí.

Kdo učí klienty odpovědnosti, měl by ji sám uplatňovat. Kdo vyžaduje respekt k dohodám, měl by respektovat i ty vlastní. A kdo zdůrazňuje význam etiky, měl by být připraven podrobit stejným zásadám také své jednání.

To neznamená slepě přijímat každou sankci nebo se vzdávat práva na námitku. Znamená to komunikovat, argumentovat, hledat řešení a nevyhýbat se odpovědnosti pouhým mlčením.

Etika není nástroj, kterým kontrolujeme druhé. Je to měřítko, kterým musíme být ochotni poměřovat také sami sebe.

A možná právě proto je někdy nejdůležitější profesní otázkou nikoli to, zda známe všechny zákony, standardy a etické zásady, ale zda bychom podle nich jednali i tehdy, kdybychom z jejich dodržování neměli žádný osobní prospěch.

Protože skutečný charakter profesních hodnot se neukazuje v tom, jak hlasitě je deklarujeme. Ukazuje se v tom, jak se zachováme, když přijde chvíle nést důsledky vlastního rozhodnutí.

Autor článku: Marie Klíčová, DiS, vzdělávací platforma: www.vzdelavani-pss.cz

PODÍVEJTE SE NA NABÍDKU AKREDITOVANÝCH KURZŮ. Více informací ZDE Termíny kurzů